Jak si pamatovat čísla (a SPZ do parkovacích automatů)

Taky vás tak rozhodí novinky v už dlouhá léta zaběhnutém systému? Tak u nás ve městě to právě jsou nové parkovací automaty, kde musíte zadat SPZ svého auta. To byste nevěřili, kolik lidí to vždycky překvapí a oni pak běží od automatu zpátky k autu, aby si tam tu SPZ přečetli a rychle zpátky k automatu, než ji zase zapomenou.

Nebo si ji sice mobilem vyfotí, aby ji měli pořád po ruce, ale pak fotí další a další věci a dopadne to tak, že stojí u automatu a prohledávají spoustu fotek a trvá dost dlouho, než najdou tu pravou.

No, přiznám se, taky mě nové automaty překvapily 🙂 Takže jsem si řekla – mnemotechnika je tady nezbytná!

Ale jak si zapamatovat tak abstraktní pojmy, jakými jsou čísla? No jasně, musíme je pro náš mozek převést na zajímavý příběh, který si do detailů představíme. Protože ten si náš mozek pamatuje nejradši.

Jak ale z čísel udělat příběh?

Čísla používáme v dnešní době na všechno možné. Vyjadřujeme jimi datum narození, velikost oblečení, počet sourozenců, měsíce mají svá čísla, máme čísla popisná, poschodí jsou očíslovaná, známkujeme děti ve škole číslicemi (tedy většinou)…určitě každý přijdete na spoustu dalších příkladů.

A toho právě můžete využít. Podíváte se na jednotlivé číslice vaší SPZ, popř. na jejich dvojice, trojice a zamyslíte se, co vám připomínají.

Kolik máte sourozenců? Vaše šťastné číslo? Nebo nešťastné? Jdete večer do hospůdky na 2? Pijete spíš desítku nebo dvanáctku? Bydlíte na tom samém čísle poschodí? Nebo vaši příbuzní? Máte tolikátý dům v ulici? Chtěli byste dostávat jedničky nebo pětky? Nebo vám stačí trojky? Je v SPZ kus data narození někoho z vaší rodiny? Váš oblíbený hokejista má tohle číslo na dresu? Chodili jste do devítiletky nebo osmiletky? Počet dětí? Vnoučat? Máte nejradši pátý den v týdnu? Máte na značce „Kristovy léta“?

Seřaďte si tyto asociace pěkně za sebe tak, jak jdou za sebou čísla na SPZ a všechny je spojte zajímavým příběhem.

Například,

když byste měli poslední čtyřčíslí 8412, tak si ho můžete zapamatovat podle příběhu: Když jsem vyšla osmiletku (8), musela jsem se ještě další čtyři (4) roky učit na střední. Pak jsem dostala svoji první (1) práci. Byla ale za pár (2) korun.

Prostě si řekněte, co vám jaké číslo připomíná a postupně je zařaďte do svého vymyšleného příběhu.

Co udělat s nulou? Máte 2 možnosti.

Můžete si ji přiřadit k číslu před ní a vznikne vám tak například číslo 40 nebo třeba 100 a vymyslíte si asociaci na tuto dvojici nebo trojici čísel. Pak může být 40 loupežníků (s Alibabou) nebo 40 byl pro mě věk, kdy jsem měla svoji první „depku“, že jsem už stará 😉 Stovky bych se chtěla dožít… (Takže ta 40 byla vlastně v pohodě, ne?)

Druhá možnost je, že do svého příběhu zařadíte místo nuly slovo Nic nebo ŽÁDNÝ apod. Třeba NIC zajímavého se v té škole nenaučil, nemám ŽÁDNÉ sourozence…

A co s tím písmenem, které bývá druhé v pořadí?

Buď

• si ho pamatujete a víte, že tam máte L nebo E, A, T… a nemusíte si ho do příběhu nijak ukládat, protože víte, že na to si vzpomenete vždycky.

Nebo

• ho sice znáte, ale bojíte se, že byste na něj při přeříkávání si příběhu nejspíš zapomněli a  svoji značku auta byste pak napsali bez něj. Nebo si ho nepamatujete vůbec. V obou  případech si písmeno zařadíte do příběhu tím, že si například z písmene L uděláte „labuť“, „lívanec“ nebo cokoli, co na L začíná a co je vám blízké. Z písmene E tak může být „expedice“, „elektrikář“… atd.

Jaký příběh jsem si vymyslela na naši SPZ já?

…(hádejte kolika) členná rodinka si vyjela za císaře pána (C) na nekonečnou cestu (?) kolem světa. Vrátili jsme se už jako senioři (60), ale pořád jsme si říkali, že ta nekonečná cesta (?) byla prostě jednička (1).

Odvodili jste si podle příběhu místo otazníků zbytek číslic naší SPZ? No jasně, nebudu vám ho tady psát konkrétně celý, to by v dnešní době ochrany osobních údajů byl risk, no ne?

Jestli ale pořád nevíte, nevadí. Každý totiž myslíme jinak a každému může jedno číslo připomínat úplně něco jiného než někomu dalšímu. Důležité je, že vy si budete pamatovat ten svůj příběh a podle něho svoji SPZ (nebo jakékoliv jiné číslo).

Je něco, co nefunguje, čemu se máte vyhnout?

No jasně. Jsou to asociace, které jsou pravdivé teď, ale za rok to může být jinak. Třeba vám teď může být 36, stejně jako je číslo na SPZ, ale za rok vám bude 37…co pak s tím?

Nebo když váš oblíbený sportovní tým skončil jako třetí…ale za rok…? Prostě nepoužívejte pomíjivé asociace.

Navíc je důležité opakování!

I když si na něco vytvoříte mnemotechniku, i ta vyžaduje opakování, abyste si upevnili paměťové stopy v mozku. Nejlíp uděláte, když si ji zopakujete do 10 minut nebo nejdéle do hodiny. Potom ten samý den před spaním – kvalitní spánek je totiž důležitý pro ukládání nových informací do dlouhodobé paměti. Dál si opakujte za 24 hodin, za týden, za měsíc, za půl roku.

Ale myslím si, že do té doby to budete používat tak často, že to už nezapomenete.

U nás se musí hlásit SPZ auta i při vjezdu do nemocnice, v některých podnicích to mají zrovna tak. Přiznejte se, kolikrát sedíte v autě a musíte se podívat do malého techničáku, abyste mohli značku auta někomu nadiktovat? Tak teď si ji budete pamatovat a nemusíte nikde nic hledat a od nových parkovacích automatů se nebudete muset vracet.

Samozřejmě jde tato paměťová technika použít na jakákoli čísla. Telefony, čísla účtů, rodná čísla za lomítkem, PIN pro výběr z bankomatu… Můžete mi napsat, kdy pomohla zrovna vám. Budu se těšit.