Hrají vaše děti hry na počítači? Co na to jejich mozek?

Našeho mladšího syna nemusím moc hledat, většinou sedí u počítače. Vidím to nerada, ale už je dospělý, tak s tím nic moc neudělám. Naštěstí má i jiné koníčky – hodně čte, má křížence labradora se zlatým retrívrem, takže tráví čas i s ním nebo si občas zajde na ryby.

I tak jsem ale byla ráda, když jsem dostala pozvánku na dvoudenní seminář o tom, jak právě počítačové hry působí na náš mozek. Přednášel neurolog Doc. MUDr. Petr Zach, Ph.D., tak jsem se těšila, že budu mít konečně i potvrzení od odborníka, že má toho hraní na počítači náš syn nechat, protože to není zdravé (můj názor coby matky, která nehraje).

Vše ale bylo úplně jinak. Měla jsem možnost nahlédnout do světa počítačových her, které jsem před tím hromadně odsuzovala – je to k ničemu, marníš tím svůj čas, jdi dělat něco pořádného…

Zjistila jsem, že hraní her na počítači vůbec nemusí být bezduchá záležitost, ale že si při tom cvičí velkou část svého mozku a u některých ukázek jsem vůbec netušila, jak tohle může v té hře všechno zvládnout.

Paměť

Hráč si skvěle procvičuje svoji paměť. A to nejen krátkodobou, ale hlavně i dlouhodobou, protože spousta her se hraje několik týdnů, měsíců nebo dokonce i let.

Podle typu hry si musí pamatovat, co jakou klávesou může jaká postava udělat, runy jednotlivých postav, aby mohli vylepšit jejich kouzla, předměty, které zvyšují schopnosti postav, pamatují si místa, cesty, jména, jednotlivé rozhovory – co kdy kdo řekl, odpovědi třeba na 80 otázek, … Samozřejmě vždy podle typu hry, ale je toho opravdu hodně.

Prostorová orientace

Musí se dokázat zorientovat v prostoru, v rozsáhlých územích, musí se umět vrátit různými chodbami zpět, pamatují si, za jaký roh zahnout a v jakém patře mají hledat to, co zrovna potřebují. Mozek při tom funguje úplně stejně, jako když by se ocitli v reálném prostoru.

Exekutivní funkce

Hodně her podporuje tzv. exekutivní funkce. To znamená, že hráč musí myslet strategicky, správně se rozhodovat, řešit nastávající situace, plánovat… Ať už jde o budování různých měst, osad a území, o jejich zásobování, udržování populace, rozdělování úkolů nebo přípravu k boji nebo naopak k obraně.

Navíc například při tzv. online hrách (hry přes internet pro více hráčů) se naučí i spolupracovat.

Pozornost

Když vidíte, jak někdo hraje hru na počítači, určitě si všimnete, že se maximálně soustředí. Jeho pozornost směřuje pouze na přítomný okamžik.

Podle pana docenta Zacha možná i právě díky této pozornosti hráči vyhledávají hraní her. Jde o tzv. stav absorpce pozornosti, který ale zažíváme třeba i při návštěvě divadla, doma u televize nebo u jakéhokoliv jiného koníčku. Nemyslíme v tu chvíli na čas, na to, co se děje kolem nebo na naše problémy. Jsme v tu chvíli spokojení, baví nás to a nepřemýšlíme nad ničím jiným.

Vytrvalost, trpělivost

Jak už jsem psala v odstavci o paměti, hry se hrají i několik měsíců nebo let. Hráč proto trénuje i svoji vytrvalost a trpělivost. Výsledky se mu nemusí dostavit hned dnes, ale až časem, kdy si postupně buduje svoji pozici, svoji strategii, ke svému cíli se dostává po jednotlivých krocích.

To byla pozitiva hraní počítačových her z pohledu neurologa. K mému překvapení jich opravdu není málo. Hráči si trénují velkou část mozku, protože musí reagovat na spoustu informací. Začala jsem se tedy postupně uklidňovat, že to synovo hraní her přece jenom není tak život (hlavně jeho mozek a psychický vývoj) ohrožující 🙂

Za mne připojím ještě jedno pozitivum:

Angličtina

Ano, náš syn se naučil díky počítačovým hrám velice dobře anglicky. Ne ve škole, ale při hraní her. V angličtině na základní škole nás vždy jeho paní učitelka upozornila, že mu hrozí čtyřka (v tom lepším případě).

Teď se bez problémů anglicky domluví na dovolené, domluvil se i na studijních pobytech se střední školou (na které se učil němčinu) v zahraničí a občas pomáhá i s úkoly z angličtiny dětem našich známých.

Hraní her prý může pomoci člověku i poznat líp sám sebe.

Emoce i zrcadlo

Hráč si vybírá hru i postavy podle toho, jakou má náladu, jaké emoce si potřebuje zažít. Někdy si vybere válečnou, jindy třeba budovatelskou.

Rozhoduje se i podle toho, jak je sám vnitřně nastavený. Podle docenta Zacha je to takové zrcadlo, jaký doopravdy hráč je. Hra mu dovoluje zažít si situace, které by v běžném životě nezažil a reagovat tak, jak mu reálný život neumožňuje. Vždy se ale rozhoduje a reaguje sám za sebe.

Teď se dostaneme k negativnímu dopadu her na mozek. Myslela jsem si, že jich je víc, ale zdravě vyvíjejícího jednice prý ohrožuje hlavně stres a nekvalitní spánek.

Stres

Během hry se může v těle nahromadit ze spousty situací ve hře stres. Jsme od přírody nastavení tak, že se mu tělo brání bojem nebo útěkem. V dnešní době to můžeme nahradit pohybem.

Líp tedy na tom jsou ti hráči, kteří se různě během hry na židli pohybují, kteří mívají svalové záškuby apod. No a ti ostatní by měli po hraní hry zapojit jakoukoliv fyzickou aktivitu. Není tedy dobré hrát do večera (nebo do noci) a potom jít hned spát.

Spánek

S tím se pak může pojit další negativum – nekvalitní spánek. Hráč, který jde spát hned po vypnutí počítače a nenechá tělo po dávce stresových hormonů zregenerovat – nejlépe pohybem, má většinou potíže s usínáním. Převaluje se a nemůže „zabrat“. Řešení je opět jednoduché – nehrát až do večera a jít se po hraní aspoň projít.

Nekvalitní spánek může ale být i z modrého světla, které je na monitorech běžně nastavené. Na semináři jsem se dozvěděla, že u systému Windows lze nastavit světlo žluté, které je pro usínání příznivější.

Bylo nám doporučeno, abychom si na monitorech nastavili, že například od 19 hodin budeme využívat právě světlo žluté. Časově si to samozřejmě každý hráč nastaví, jak potřebuje, nejlépe aspoň 2 hodiny před tím, než jde spát.

Něco pro rodiče

Tak to je tedy můj poznatek z dvoudenního semináře České společnosti pro trénování a mozkový jogging „Jak si hrát“.

A pro ty rodiče, co mají obavy o potomka, který podle nich u toho počítače tráví víc času, než je zdrávo (stejně jako mám ještě přece jen trochu obavy i já), má ještě pan docent Zach dvě doporučení:

• sedněte si vedle syna/dcery a sledujte, co váš potomek hraje, o čem hry jsou, jak fungují,
• nastavení WI-FI je jen na vás 😉

(Článek zkontrolován mým synem – počítačovým hráčem – Petrem ;-))