Převracím se v posteli a ne a ne usnout. Ach jo, co mě to zítra všechno čeká… Pořád na to musím myslet. Myšlenky mi hlavou lítají jak splašené. Takže, budu muset toto zařídit, tam dojít, musím tomu zavolat… Jo a ještě vlastně pro to dojít. Jen abych na to všechno nezapomněla. Takže ještě jednou – tomu zavolat, tam dojít… Co to...
Bývám z toho fakt zoufalá. Ležím v posteli a chci usnout. Ale… prostě to nejde. Hlavou mi jede tisíc a jedna myšlenka, řeším problém, i když teď se mi to vůbec nehodí. Na budíku je jedna v noci, pak dvě v noci, půl třetí… a já pořád nemůžu zabrat. Spící manžel vedle mne bude už za chvíli vstávat do práce… Ach jo! Proč píšu o tom, že...
Nemyslím, když nás hlava svědí, ale když přemýšlíme. Drbeme se na hlavě. Je to tak? Děláme to automaticky. Nepřemýšlíme nad tím. Ta ruka nám tam prostě vyletí sama. Přemýšlela jsem proč A tento týden jsem začala přemýšlet nad tím, PROČ. Přivedla mě na tu myšlenku studentka univerzity třetího věku, když jsem se byla za nimi podívat, protože si...
Člověk má dělat pořád něco nového, aby si vytvářel nové spoje mezi mozkovými buňkami. Tohle ale na mě bylo moc! Opravdu. A při tom jsem musela za takovou příležitost poděkovat. Byl konec února a v právě otevřeném e-mailu mě zvali do rozhlasového live pořadu Odpolední host. Čtu správně? Nechtěla jsem tomu věřit. Taková příležitost se neodmítá. Proto, i když se mi...
Jeli jsme autem za babičkou a syn na zadním sedadle zase koukal do mobilu. „Ty musíš hrát i v autě?!“ rozčiluju se. „Ale já si čtu,“ on na to. Naštěstí to nebyly jenom SMS-ky, ani příspěvky na facebooku, ale knížka. Tak to je jediný moment, kdy mi mobil v ruce u syna nevadí. A nevadí mi ani to, že čte nejvíc fantasy knížky. Protože...
Fakt jsem se divila… Zase jsem jela vlakem do Prahy a bylo všude dost obsazeno. Tak jsem to zkusila v kupé, které bylo určené pro tělesně postižené a bylo celé prázdné. Říkala jsem si, že když by někdo takový přišel, prostě se zvednu. Ale nepřišel. Tak jsem měla dost času, jen tak pro zkrácení dlouhé jízdy, přečíst si tabulku...
„Tak ahoj, já jdu.“ Říkám doma synovi, když se chystám na nákup. Obouvám se, zavřu za sebou domovní dveře a jdu k autu. Aha, já nemám klíče od auta! Zpátky domů, otevřu dveře a: „To jsem ještě já, zapomněla jsem si klíče od auta.“ Vezmu si z věšáčku u dveří klíče a: „Ahoj, tak já zase jdu.“ Sednu do auta, dojedu do města,...
Nedávno jsem při své cestě na autobus potkala skupinku studentů s paní učitelkou. Studenti byli zřejmě nadaní, protože se bavili o biologické olympiádě. Ale jejich vyučující jim spílala: „Zklamali jste mě, že jste to tam nenapsali. Vždyť jsme to probírali tolikrát!“ Kde se mohla stát chyba? Přemýšleli jste někdy o tom, co vás ve škole při vyučování...
Také se vám stalo, že jste si něco úplně jasně vybavovali a nakonec jste zjistili, že realita je částečně nebo snad zcela jiná? Mne se to stalo (opět) zrovna nedávno, když jsem si vzpomněla na jednu fotografii z natáčení pohádky v Českém Krumlově. Náhodou jsem ji viděla na internetu a bylo mi líto, že jsem si ji někde neuschovala a chtěla...
Taky znáte malé děti, co do sebe všechny informace kolem sebe nasávají jako houba? Ano, někdy se nám zdá, že si pamatují zrovna to, co by neměly a dokáží to použít v ten pro nás nejnevhodnější okamžik. To se pak například v autobuse plném lidí nebo v čekárně u lékaře všichni kolem dozví od naší roztomilé holčičky nebo od šikovného...
