Do kolika let nám může mozek dobře fungovat

Taky znáte malé děti, co do sebe všechny informace kolem sebe nasávají jako houba? Ano, někdy se nám zdá, že si pamatují zrovna to, co by neměly a dokáží to použít v ten pro nás nejnevhodnější okamžik.

To se pak například v autobuse plném lidí nebo v čekárně u lékaře všichni kolem dozví od naší roztomilé holčičky nebo od šikovného chlapečka pěkně nahlas vyřčená moudra jako třeba : „Mami, támhleta maminka dává holčičce zase sušenku. To neví, že pak bude tlustá a vypadají jí zoubky?“

Když pomineme tyto trapasy, kterými jsme prošli snad všichni, jak je to vlastně s naším mozkem, který všechny informace, poznatky a dovednosti ukládá? Do kdy nám může fungovat?

Základy mozku se samozřejmě vyvíjí už v době těhotenství. Novorozenec je tak vybaven nepodmíněnými reflexy – umí sát, kašle, kýchá, umí uchopit náš prst apod. Postupem času se mozek neustále zvětšuje a dál vyvíjí. Zvládneme chodit, mluvit, poznáváme nové věci kolem sebe, uvědomujeme si sami sebe ve společnosti, umíme se učit, rozhodovat…

Vývoj mozku se ukončuje kolem 25 let.

Je to pozdě nebo brzy? Já jsem se při této informaci vyděsila. Takhle brzy mi začínají moje nervové buňky už jen zanikat?!   Naštěstí podle novějších výzkumů tomu tak nemusí být. Když se něčemu učíme i v dalších letech, nervové buňky, jejich spoje a paměťové cesty se vytvářejí stále nové. Říká se tomu plasticita mozku nebo-li neuroplasticita. Tak to jsem si oddychla!

Ve většině naší populace ale stále převládá názor, že trénování mozku a paměti je zbytečné. Věkem se přeci zhoršuje zrak, sluch, stejně tak i paměť. Je to normální, přirozené. Prostě to patří k fyziologickému stárnutí člověka. A tak lidé upadají do stereotypu a nemají motivaci pro další cvičení mozku.

Jak my už ale víme, podle vědců je tomu jinak.

S mozkem to je jako se svaly – pokud cvičíme, jsme v lepší fyzické kondici. A stejně tak pokud trénujeme mozek, jsme v lepší kondici mentální.

I když si myslíme, že stačí, když v zaměstnání chodíme na školení, semináře, čteme odbornou literaturu, tak jsme opět na omylu. Nakonec děláme stále většinu věcí v práci jako rutinu.

A jak tedy mozek trénovat?

Jakkoli, hlavně nedělat vše stále stejně, ale zkoušet nové věci. Třeba i ty, co si myslíme, že nám nejdou. Můžeme začít psát povídky, kreslit, učit se nový cizí jazyk, hrát na hudební nástroj, zkusit sjet poprvé řeku, zapsat se do kurzu tanečních pro dospělé – viz já na fotce 😉 , …

Určitě přijdete i vy sami na něco, co si chcete už dlouho vyzkoušet, ale ještě jste k tomu nenašli odvahu. Tak už neváhejte a jděte do toho 🙂 Váš mozek vám za to poděkuje.

Samozřejmě máme v dnešní době na výběr i z množství počítačových programů, kde si můžeme cvičit paměť, koncentraci, rychlost myšlení apod. Podle mne tam sice není sociální kontakt s novými lidmi, který dává opět další impulsy našemu mozku, ale když nemůžete docházet pravidelně na živé kurzy, je i on-line trénink vhodný způsob.

Prostě důležitý je tzv. mentální neklid, dělat stále něco ještě nevyzkoušeného. Mozek potřebuje pořád nové podněty. Každá naše aktivita, ať už mentální, fyzická nebo sociální tyto podněty zvyšuje.

Je známo, že co nepoužíváme, tak atrofuje a je náchylné k poškození. Ale také to, že co posilujeme, to roste. Je jasné, že aktivita se lépe udržuje než obnovuje a nejlépe je věnovat se podnětným činnostem celá léta. Ale je potvrzeno, že i krátká aktivace má vliv na nervovou plasticitu. Proto můžeme začít v jakémkoliv věku a vždy zaznamenáme pozitivní výsledky.

Navíc tuto vlastnost mozku můžeme využít i při stavech po mozkových příhodách nebo poranění mozku. Pomocí rehabilitace, ať fyzické nebo mentální, si tak můžeme v určité míře obnovit dovednosti a znalosti z doby před onemocněním.

Určitě je pozitivní, že už v nemocnicích najdeme mimo fyzioterapeutů i trenéry paměti a kognitivních funkcí celkově, specializované na tuto oblast, nejčastěji z řad psychologů. Navíc se v případě potřeby můžeme zúčastnit rekondičních pobytů pro takto postižené osoby, kde se tato rehabilitace také provádí.

A jak je to v případě demence? I tehdy můžeme plasticitu mozku využít v náš prospěch. Když budeme mozek trénovat, vytvoří se nám, jak už víme, nové paměťové cesty. A právě ty náš mozek může využít v době, kdy už některé z cest nefungují. Prostě budeme mít potom na výběr z více možností, jak určitý problém vyřešit nebo obejít. Demence se tak může projevovat pomaleji a my si můžeme déle užít „normální“ život.

Z toho všeho vyplývá, že neuroplasticita nám dává šanci na co nejdelší aktivní a zajímavý život, tak proč toho nevyužít? Co nového vyzkoušíte vy?