Alzheimer – České dráhy jsou připravené. A co vy? Tipy na prevenci…a…zábavně.

Fakt jsem se divila… Zase jsem jela vlakem do Prahy a bylo všude dost obsazeno. Tak jsem to zkusila v kupé, které bylo určené pro tělesně postižené a bylo celé prázdné. Říkala jsem si, že když by někdo takový přišel, prostě se zvednu. Ale nepřišel. Tak jsem měla dost času, jen tak pro zkrácení dlouhé jízdy, přečíst si tabulku nad sedadlem.

A ejhle, ono to není kupé jen pro tělesně postižené, ale i pro osoby s omezenou schopností orientace! Tak to mě dostalo, musela jsem si to přečíst 2x. Fakt, že jo, už i dráhy si všimly, že těchto lidí přibývá a je třeba na ně pamatovat.

Několik let jsem pracovala s lidmi postiženými demencí, hlavně Alzheimerovou chorobou a vím, jak specifické podmínky potřebují. Proto jsem byla na jednu stranu potěšena, že se na ně, i na jejich opatrovníky, pamatuje.

Ale na druhou stranu mě to přivedlo k přesvědčení, že se tato nemoc už tak rozmáhá, že je opravdu potřeba myslet na její prevenci.

Vím, že úplně jí předejít nejde. Ale oddálit nebo zmírnit její příznaky, možné je. Na takovou hypotézu se přišlo už na konci 19. století, kdy probíhala studie za pomoci několika set řádových sester. Po jejich smrti u některých zjistili na mozkové tkáni příznaky demence, i když se tak během svého života neprojevovaly. Naopak. Byly aktivní, věnovaly se i práci mimo klášter, prostě nedělaly stereotypní práci.

A právě v tom to vězí.

Když neděláme věci pořád stejně a učíme se něco nového, tak si tvoříme stále nové mozkové buňky a spojení mezi nimi. Tomu se pak říká rezervní mozková kapacita. Z těch nových buněk můžeme v případě „nouze“ brát, když vyvstane problém třeba jako počínající demence.

To se kvůli tomu musím přihlásit do kurzu kreslení? Nebo se musím začít učit nový cizí jazyk?

Vůbec ne. I když ani to není špatný nápad. Ať se pustíte do čehokoli nového, vždycky uděláte dobře. Navíc, co se cizích jazyků týká, tak v Kanadě zjistili, že kdo ovládá aspoň dva cizí jazyky, má velkou šanci, že se u něj demence neprojeví.

Ale rezervní mozkovou kapacitu a tím i větší šanci, že na sobě nepocítíte příznaky demence, můžete budovat i při každodenních činnostech.

Jenže – budete je dělat jinak.

Začínáte se oblékat od trika? Zkuste to od ponožek. Jste zvyklí si nejdřív vyčistit zuby a až potom se učesat? Udělejte to obráceně. Když si ustýláte postel, tak začnete od natřesení polštáře a potom si srovnáte deku? Začněte dekou. Jste zvyklí si jako první zavázat levou botu a po ní pravou? Zavažte si jako první pravou… Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna.

Že to je nesmysl? Zkuste to a zjistíte, že musíte zapojovat mozek, musíte na to myslet, prostě neděláte věci stereotypně a tím se vám vytváří nové mozkové buňky nebo aspoň spojení mezi nimi. Takže – budujete si rezervní mozkovou kapacitu. A o to nám jde, že ano?

Vyměňte si ruce

Dalším tipem, jak dělat věci jinak, je používat místo pravé ruky levou (nebo obráceně). Schválně, vyzkoušeli jste si někdy vyčistit vaší nedominantní rukou zuby? Pro mě to byl fakt zážitek! Kdo jste měl zlomenou svojí dominantní ruku, víte o tom své. Nejtěžší používat druhou ruku je prý na záchodě. No, taky to můžete vyzkoušet 😉

Nebo druhou rukou vyndavejte nákup z tašky. Nebo pište, nejlíp psace – to je zajímavější. Že nemáte co psát? Používáte ke všemu jenom počítač? Dejte si myš u počítače na druhou stranu. Nebo si vezměte knížku a jen tak si opište druhou rukou jeden odstavec… Zase toho vymyslíte určitě spoustu.

My na kurzech děláme třeba ve dvojicích druhou rukou koláže z letáků – no, aspoň jsou letáky nějak užitečné, ne? Každý si dá svojí dominantní ruku za záda (pro jistotu, protože nutkání ji použít je velké) a na listování, stříhání a lepení musí použít jenom tu druhou.

Přendejte si věci

A co třeba si doma udělat věci jinak? Myslím tím, cokoli přendat na jiné místo. Nemusíte hned stěhovat těžkou skříň nebo postel. Stačí dát jenom stojan s cédéčky do druhého rohu. Nebo knížky přendat do druhé police. A co si ve skříni složit trika na místo, kde míváte svetry a obráceně? Zkoušeli jste si vyměnit obsah šuplíků? Nebo jenom dát vidličky místo lžic? Uvidíte, že budete muset přemýšlet, nebudete dělat věci automaticky.

Skládejte puzzle

Znáte puzzle? A skládáte ho? Je výborné na budování nových spojení v mozku. Nemusíte ale hned zítra běžet do obchodu pro puzzle s 1500 dílky a chtít je složit za dva dny. Stačí každý den kousek, třeba deset nebo dvacet dílků.

Já mám doma několik variant těch menších, jenom 54 dílků. Čas od času si jedno vyberu a složím. A nevadí mi to pak zase rozebrat zpátky do krabičky a jindy to složit znovu. Nebo jsem rozstříhala staré pohledy, každý přibližně na 7 – 10 dílků. Každý mám zvlášť v obálce, aby se všechno nepoztrácelo. Pohledy máte doma určitě taky nějaké. A teď už víte, co s nimi.

Dorozumívejte se rukama

Domlouvali jste se ve škole pomocí rukou, používali jste tzv. manuální abecedu? Co to je? Pro každé písmeno se používá jiná pozice prstů ruky. A protože jsme při vyučování nesměli vyrušovat a povídat si mezi sebou, tak když jsme si se spolužáky potřebovali něco „opravdu nutně“ teď hned říct, řešili jsme to právě rukama. A představte si, že jsem se po letech dozvěděla, že jsme si tím budovali rezervní mozkovou kapacitu. Vidíte, pro co všechno je dobrá škola 🙂

Jestli ji ale neznáte, nevadí. Můžete si na papír namalovat do řady za sebe různé pozice ruky – zavřená pěst, ukazováček nahoru, palec doleva… a potom předvádět rukama to, co jste si na papír namalovali. Můžete nejdřív všechno jednou rukou, potom druhou nebo je po každém znaku střídat nebo oběma rukama zároveň. Procvičíte si tím i motorické a vizuální centrum.

Zavřete si oči

Zkoušeli jste někdy chodit poslepu? No vidíte, tak jste si taky pomáhali oddalovat případné příznaky demence. Když se totiž snažíte něco dělat se zavřenýma očima, zapojujete víc ostatní smysly a snažíte se jiným způsobem monitorovat situaci, než děláte běžně. To znamená, že zase děláte něco jinak a jinak zapojujete i váš mozek.

Nebo se zkuste podívat na kousek seriálu a vypnout si při tom zvuk. Odhadujte jenom podle výrazů, mimiky, gest, o čem si herci asi povídají, co se tam vlastně děje. A nebojte, když nebudete deset minut poslouchat kousek seriálu, určitě vám neuteče nic zásadního, oni to budou řešit ještě příští týden 😉 Ale vy si tím vybudujete kousek mozkové kapacity navíc.

I mnemotechniky pomáhají

Nakonec vlastně i vymýšlení paměťových technik podporuje vznik nových spojení mezi mozkovými buňkami, protože při nich vytváříte a představujete si neobvyklé situace. Takové, které běžně neexistují.

Hrajte si

I sociální kontakt je důležitý. A vy to můžete pěkně spojit dohromady. My třeba, když se někde sejdeme s přáteli, tak rádi hrajeme společně hry. Zkusili jste to taky? A co místo klasických deskových her z obchodu si udělat třeba soutěž ve skládání menších puzzle nebo starých pohledů? Nebo můžete každý nejdřív cokoli namalovat – můžete si zadat i téma, potom to rozstříhejte a ten, kdo sedí vedle vás, ať to zase složí.

Nebo zkuste stavět Jengu – věž z kostek – levou (teda vaší nedominantní) rukou. To vlastně můžete i u Člověče, nezlob se, házet kostkou a posouvat figurky druhou rukou.

Nebo nejdřív vymyslete co nejvtipnější text a potom ho co nejrychleji druhou rukou napište. Když budete mít text vytištěný, můžete ho zkusit opsat i odzadu – začnete vpravo dole tečkou za poslední větou, pokračujte posledním písmenem posledního slova a postupně skončíte vlevo nahoře prvním písmenem prvního slova první věty. To je ještě zajímavější.

A když sedíte kolem stolu a každý si soustředěně potichu ukazuje rukama jakési znaky nakreslené před ním na papíru, to je taky pro nezasvěceného dobrá podívaná.

Určitě přijdete na další a další možnosti, jak se společně zabavit a při tom dělat věci jinak, než obyčejně. Co vás napadlo vyzkoušet si jako první?